Zvon

Jan Šťovíček/Jakub Moravec
1.
Em                                  G  
Vždycky když v dálce zvony zní, vzpomínky ožijí,
    D 
vzpomínky na tu řadu dní prožitých v Georgii.
2.
   Em                    G  
V ohradách ranče poníci dupali, když jsem spal
  D  
a zvon do dáli zvonící nás do kostela zval
3.
Rostlo tu hodně žito, nešlo prodat, nešlo sníst,
a tak nám přišlo líto, ho s sebou na trh vízt.
4.
Náš pastor z něj líh pálil, chlapům hejbal bránicí,
když do skleniček nalil whisky jako vánici (whisky jak zvon!) 
Ref.
Am              Em           Am           Em 
Najdou stezku v záři blesků, dřív, než se rozední.
Am             Em            D                  Em 
Řada mezků jde za rozbřesku, údolím zvon se rozezní. 
5.
Pak jako už posté, večer bouřkou zavoní, 
když na kamenném mostě podkovy zazvoní. 
6.
V sedle kráska Samy, ta odvedle z ranče, 
ta, co má chování dámy a odvahu Komanče.
7.
Vezla špatnou zprávu, pastor se vyhnul daním,
ten chlast je proti právu, se zatykačem jdou za ním.
Ref.
Najdou stezku v záři blesků...
8.
Bouřka nás nezachrání, jedině ten prudký sráz
Pak se z mlhy za svítání ozve hluboký hlas.
9.
Všichni přišli od řeky, na jih cesta je volná,
zní zvon a jejich výkřiky: „To máte za Lincolna!“.
10.
Teď už nejde o ty daně, další křivda, starý spor,
za Sever mluví zbraně, Jih odpovídá zvonem z hor.
Ref.
Najdou stezku v záři blesků...
11.
Někdo mě odtáh´ k prameni, dodejchal, všechno vzal ďas,
má těžkou kulku v rameni, už utich zvonu hlas.
12.
Teď pro Samy hrob vykopu, má ve tváři smrt a vzdor,
pak se přilepím na stopu, co vede k mužům za obzor.
Ref.
Najdou stezku v záři blesků, dřív, než se rozední.
Řada mezků jde za rozbřesku, /:údolím zvon se rozezní:/ .